Informace -červenec+srpen
27. června 2007 v 22:20 | Redakce inpofa | Informace polenské farnostiKomentáře
Hledej pravdu.
Slyš pravdu.
Uč se pravdě.
Miluj pravdu.
Prav pravdu.
Drž pravdu.
Braň pravdu.
Až do smrti.
Pravda je relativní pojem a každej může mít svoji pravdu.
Pravda je jen jedna, ale to ještě neznamená, že to ostatní jsou lži.
pravda, láska, tunely a humanitární bombardování zvítězí
Autor knihy Gods of Wasteland – Fifty Years of Rock ’n’ Roll Michael Matt, který se zde věnuje současné populární hudbě, tvrdí, že křesťanská rocková skupina je stejný protimluv jako křesťanský striptýzový klub. Ovšem, jak sám uvádí, v městě Massillon ve státě Ohio existuje „Křesťanský taneční klub pro dospělé“, takže nikoho už ani nepřekvapí, že se může setkat i s křesťanskými rockovými skupinami. Neupírám tvůrcům časopisu a křesťanským rockerům dobrou vůli, vidím zde však několik nebezpečných úskalí. Např. časopis „IN!“ odkazuje svojí formou na časopisy typu „Bravo“ či „Dívka“, které mají za úkol předpřipravit mladé čtenáře na odběr ekvivalentních periodik pro dospělé, jako jsou např. „Cosmopolitan“, „Elle“ nebo „Esquire“. „IN!“ jednoduše neudělá z nekatolíků katolíky, ale svou formou může narušit katolickou mládež, pokleslým představením problémů snížit její měřítka a v konečné fázi udělat práci za „Bravo“, byť by to nebyl záměr jeho tvůrců. Tím chci poukázat na to, že nelze hledět pouze na obsah sdělení, ale je nutné také dbát na jeho formu, neboť již ta sama o sobě má vypovídací hodnotu, která působí na odběratele. To platí také o zmíněné rockové hudbě. A to odhlížím od toho, že zde je třeba i nadmíru křesťanský obsah často zastřen vokálním projevem zpěváka, což jistě bezezbytku platí o drsných metalových kapelách. Větší problém vidím v tom, že při poslechu takovýchto hudebních těles je akceptována forma, která je vlastní nekřesťanským interpretům, respektive zcela otevřeně protikřesťanským. Mám tu zkušenost, že je jen otázkou času, kdy posluchači křesťanského rocku přestanou tolik bazírovat na přidaném adjektivu a zamíří do problematických vod brutální sekulární popkultury.
Dovolím si udělat ještě jednu důležitou poznámku o materii rockové hudby. Kořeny této hudby najdeme v Americe, nicméně původně sahají až k domorodým Afričanům, a to zejména v oblasti rytmu a úlohy bicích nástrojů. Jedná se o hudbu, která byla a stále je součástí magických rituálů, přičemž jedním z jejích cílů je navodit u zúčastněných trans. Tedy stav, kdy do pozadí ustupují nebo prakticky zcela zanikají racionální schopnosti jedince. Zjistilo se, že rytmus, stejně jako i jisté tóny působí přímo fyzikálně na lidský organismus. Například neslyšící reagují na některé tóny. Hudba má vliv dokonce i na zvířata a rostliny. Při některých rytmech (beatech) dochází k stimulaci látek, které mají vliv na nervový systém člověka (např. tvorbu hormonu epinefrinu), ať už si to dotyčný přeje či ne. Výrazná stimulace smyslové stránky spolu s potlačením intelektu ústí v erotické vybuzení a agresivitu. Sebevražda rozumu často vede k sebevraždě fyzické. Lékaři se shodují, že výsledkem vlivu rockové hudby na lidskou bytost může být frustrace, ztráta sebeovládání, potlačení intelektu a vůle, směřující až k euforii, hysterie, halucinace, hypnóza, deprese, neurózy a psychózy, agresivita proti okolí i sobě, vandalismus atd. Obávám se, že naše lidské tělo není jednoduše na čistě fyzické rovině schopno rozlišit křesťanský rock od jeho satanistického protějšku.
Třetím postojem, který můžeme k populární kultuře zaujmout a předat jej dětem, jsou pevné zásady, výchova směřující ke kritickému myšlení schopnému obhájit své postoje před sebou samým i před ostatními. Dospívající čtrnáctiletý člověk se mezi vrstevníky jednoduše neuplatní s argumentem, že je něco špatné, protože mu to říkala maminka. Snad vůbec nejlepší je založit výchovu primárně pozitivně, tj. na kladných kulturních vzorcích. V tomto ohledu je nutné, aby rodiče šli příkladem. Křesťanská kultura je natolik bohatá studnice, že rozhodně nehrozí její vyschnutí. A to se týká všech oblastí, ať již jde o hudbu, výtvarné umění, architekturu. Poznávat bohatství skutečné hodnotné kultury by mělo být velkým dobrodružstvím. Učme se od největšího Umělce všech věků, našeho Pána a Stvořitele. V celém jeho díle lze nalézt řád, krásu, moudrost a lásku. Proto je příroda tou nejkrásnější galerií i koncertním sálem.
Jak jsem již uvedl, jedná se o boj s moderní popkulturou; boj s duchem tohoto světa, jak říká Písmo svaté. Snažme se v této válce postupovat rozvážně a takticky. Například ve věku dospívání, který se tak často projevuje rebelií, zkusme u dětí tuto vzpouru zaměřit správným směrem, ať slouží v boji za Království Krista Krále. Vždyť dnes je největší rebelií nepodlehnout většinové masové kultuře a vyznávat pevné hodnoty. Znáte snad větší vzpouru proti dnešnímu buržoaznímu liberalismu než být pravověrným tradičním katolíkem?
Nejsme v boji proti popkultuře sami. Ta se snaží ovládnout všechny normální lidi dobré vůle, kteří ctí přirozený řád. Jistý francouzský farmář, Jose Bove, s reakčně velkým knírem například projel svým traktorem skrz místní restauraci McDonalds a způsobil tak škodu za sto dvacet tisíc dolarů. Tím však nechci vybízet k podobným radikálním krokům. Naším bojovým „traktorem“ by měla být modlitba, oběť a neochvějná víra předků. Tak nepřátelům kříže způsobíme větší ztráty než za několik set tisíc dolarů; jedině tak ubráníme své území, naše rodiny; jedině tak zvítězíme.




























A když přišel k místu, kde měl býti umučen, poklekl, pozdvihl ruce i oči k nebi a s plně oddanou zbožností modlil se žalmy, zvláště: ,,Smiluj se nade mnou, Bože'' [Ž. 51,3] a ,,V Tebe, Pane, jsem doufal'' [Ž. 31,2.6], opakuje verš ,,V ruce Tvé, Pane''. Krajané jeho, kteří tu stáli, slyšeli, jak se modlí radostně a s veselou tváří.(26)
Místo, kde měl být umučen, bylo mezi zahradami na louce, kudy se jde z města Kostnice k tvrzi Gottliebenu, mezi branami a příkopy předměstí toho města.(27) Někteří okolo stojící laikové hovořili: ,,Nevíme, co a jak dříve činil či mluvil, nyní však vidíme a slyšíme, jak svatými slovy se modlí i mluví''. A jiní pravili: ,,Jistě by bylo dobře, aby měl zpovědníka a byl slyšen''. Avšak nějaký kněz sedící na koni v zeleném oděvu, podšitém červeným hedvábím řekl: ,,On nesmí býti slyšen, ani mu nesmí být dán zpovědník, poněvadž je to kacíř.'' Mistr Jan však, dokud ještě byl v žaláři, vyzpovídal se nějakému doktoru, mnichovi,(28) který ho dobrotivě vyslechl a dal mu rozhřešení, jak sám [Hus] vyznává v jednom z listů, jež poslal svým přátelům z vězení.
Když pak se modlil, jak již připomenuto, spadla mu s hlavy ona potupná koruna pomalovaná třemi ďábly; pohleděv na ni, pousmál se. A někteří z žoldnéřů kolem pravili: ,,Ať mu ji dají znovu na hlavu, aby byl upálen spolu s ďábly, svými pány, kterým sloužil.'' Povstávaje na rozkaz katův(29) s místa, kde se modlil, zvolal hlasitě a zřetelně, takže i jeho přátelé dobře ho mohli slyšeti: ,,Pane Ježíši Kriste, tuto strašlivou, potupnou a krutou smrt pro tvé evangelium a pro kázání slova tvého chci poslušně a pokorně podstoupiti.''(30) Nato byl veden kolem okolostojících; napomínal je a žádal, aby nevěřili, že se jakýmkoli způsobem držel článků přičítaných mu křivými svědky, že je kázal neb jim učil. (31) Pak byl svlečen ze svého oděvu a přivázán ke sloupu provazy tak, že byl k tomu sloupu uvázán rukama nazad,(32) a když byl obrácen tváří k východu, řekli někteří z okolostojících: ,,Ať nestojí obrácen tváří k východu, protože je kacíř; obraťte jej k západu.'' Tak se i stalo. Když pak ho přivazovali za krk jakýmsi začerněným řetězem,(33) podíval se naň a s úsměvem pravil katům: ,,Pán Ježíš Kristus, vykupitel můj a spasitel, tvrdším a těžším řetězem byl(34) spoután; já bídný nestydím se nésti tenhle, pro jeho jméno jsa svázán.'' Onen sloup byl pak jako tlustý kůl, skoro na půl kroku široký; na jednom konci jej zaostřili a zatloukli do země na oné louce. Pod nohy Mistru podložili dvě svázané otepi dříví. Přivázán ke sloupu, měl ještě na nohou střevíce a jedno pouto. A takové otepi dříví, proložené slámou, kladli mu i kolem těla, jak stál, až k bradě; bylo toho dřeva na dva vozy neb káry.
Než však hranice byla podpálena, přišel k němu říšský maršálek Hoppe z Pappenheimu, a s ním syn nebožtíka Klema a domlouvali mu prý, aby si ještě zachoval život a aby odpřisáhl a odvolal někdejší svoje kázání a učení. On však pohlížeje k nebi hlasitě odpověděl: ,,Bůh je mi svědkem, že co se mi křivě připisuje a z čeho mne křiví svědkové obvinili, tomu jsem nikdy neučil ani toho nekázal, nýbrž mou přední snahou při kázání i při všech mých činech i spisech bylo, abych jen mohl odvrátit lidi od hříchů. A v té pravdě evangelia, kterou jsem psal, učil i kázal podle výroků a výkladů svatých doktorů,(35) dnes s radostí chci zemříti.'' A uslyševše to, ihned onen maršálek spolu se synem Klemovým zatleskali rukama a odešli.
Nato katové pod ním zapálili; a Mistr hned hlasitě jal se zpívati nejdříve ,,Kriste, synu Boha živého, smiluj se nad námi'', potom ,,Kriste, synu Boha živého, smiluj se nade mnou'', a dále(36) ,,Jenž jsi se narodil z Marie Panny''. A když tak potřetí začal zpívati, v tom vítr vmetl mu plamen do tváře; i modle se v duchu pohyboval rty a hlavou, a tak duši v Pánu vydechl. Co umlkl, bylo viděti, že se hýbe, dříve než vydechl duši, asi tak dlouho, jak by bylo lze rychle odříkati dvakrát neb nejvýš třikrát Otče náš.
Když pak dříví oněch otepí a provazy shořely a zbytky těla ještě stály visíce za krk v onom řetěze, hned katové strhli to ohořelé tělo i se sloupem k zemi a spalovali je přiloživše na oheň ze třetího vozu dříví; a chodíce dokola, kyji rozbíjeli kosti, aby tím rychleji shořely na popel. A našedše hlavu, kyjem ji rozbili na kusy a znovu vhodili do ohně. A když našli jeho srdce mezi vnitřnostmi, nabodli je na konec zašpičatěného kyje jako na rožeň, a zvláště je opékajíce a spalujíce propichovali je oštěpy, a konečně všecko obrátili v popel. A šat vhodili katové do ohně i se střevíci z rozkazu onoho Klema a maršálka, kteří řekli: ,,Aby snad Čechové to neměli za svaté ostatky; a my ti to (37) dobře zaplatíme.'' Což i učinili. A tak i všechen popel ze shořelých dřev naložili na káru a hodili do proudu Rýna, jenž tam blízko teče.