
Pane, osvoboď mě,
neboť nejsem svobodný, když si myslím: (...)
To není má chyba, mám prostě takovou povahu.
Toho se prostě nemohu vzdát, to je nesmysl!
Nemám sice pravdu, ale ustoupit? To nikdy!
Ta práce mi nesedí, já už jsem takový.
Nedá se nic dělat! Nejde to!
To přece dělají všichni! To si myslí každý!
Ten? Toho nemohu vystát!
Dokud si myslím takové věci, jsem otrok, otrok sebe sama, své minulosti, svého okolí, lidí - ale chtěl bych být svobodný. Učiň mě svobodným. Ty jsi se stal dobrovolně poslušným vůle svého Otce, jen jeho, až k smrti na kříži. Zbav mne okovů otroctví, dej, ať povstanu k životu ve svobodě.
Stalo se v červenci a v srpnu :
Svátost křtu přijali: Marie Pytlíková, Jaroslava Anežka Koumarová, Vojtěch Truhlář, Šimon Sobotka, Lukáš Václav Skála, Tomáš Pavel Klíma, Tomáš Wasserbauer
Svátost manželství si udělili: Rostislav Pospíchal a Eva Wendlová, Jaroslav Novotný a Anna Chalupníková, Libor Slabý a Pavlína Růžičková, Libor Holub a Marta Vlčková, Jaroslav Tomášek a Marcela Lánová (Ždírec)
Odešli k Pánu: Bořivoj Martínek, František Hošek, Bohumil Šitavanc
Na LL jste darovali 2300,-Kč, na Adopci Srdce 1000,- Kč. V předsíni děkanského kostela před Pietou je opět kasička, kam můžete dávat své dary. Pán Bůh zaplať.
Diecézní mediální den
23.6. jme se zúčastnily v Hradci Králové I. mediálního dne naší diecéze. Setkání začalo v 10 hodin mší svatou v kostele Panny Marie a pokračovalo ve farním sále v Novém Adalbertinu. Bylo nás 24 účastníků z různých farností, kde se píšou farní časopisy nebo dělají webové stránky. Z počátku k nám promluvil otec biskup Dominik Duka, vyslechl naše představování a povzbudil nás k další práci. Potom o své činnosti mluvili hlavně Bc. Pavel Kavalír, tehdejší šéfredaktor IKD, a Jiří Macháně, DiS, redaktor KT. Bylo zajímavé vyslechnout zkušenosti jiných, laiků i profesionálů. Přesvědčily jsme se, že všichni mají podobné problémy - nedostatek stálých dopisovatelů. A. Mutlová a V. Kuncová
Mezinárodní setkání mládeže ve Španělsku (30. 7. - 11. 8. 2007)
Mezinárodní setkání mládeže? To je přeci až příští rok v australském Sydney? Nejsem asi jediný, který si tohle pomyslel... Za malou změnou v názvu se však také skrývá poněkud odlišné setkání, sice mezinárodní, ale ne celosvětové, pro jakoukoliv zemi. Co to tedy je? Nebo spíše bylo? Jednalo se o mezinárodní setkání mladých z celkem 4 evropských diecézí: ČR - Hradec Králové, Německo - Magdeburg, Litva - Kaisiadorys, Španělsko - Cartagena. Tyto společně strávené dny jsou jakýmsi pokračováním celosvětového setkání mládeže, které se v roce 2005 uskutečnilo v Kolíně nad Rýnem a Magdeburg byla oficiální partnerská diecéze právě té naší, hradecké... A proč právě tyhle 4 diecéze? Jednoduše řečeno, protože si to tak mladí domluvili... V Kolíně se potkali a řekli si, proč se nesetkávat i nadále...
Minulý rok setkání proběhlo v Litvě, letos bylo ve Španělsku a příští rok proběhne v naší diecézi... Z každé země byl počet účastníku omezen na 20.
Důvodem těchto setkávání je nejenom navázání či upevnění vztahů mezi námi, získání kulturní přehledu o jiných zemích, o jiných krajinách, lidech a jejich zvycích, ale také samozřejmě prohloubení víry a její žití v kolektivu mladých lidí či upevnění jednoty - křesťanské i evropské. Celé toto setkání bylo také podporováno, a to i finančně, Evropskou Unií.
Program těchto setkání je tvořen hostitelskou diecézí s příspěvky ostatních... Mottem tohoto setkání bylo: "Pojďte a uvidíte." (Jan 1,39) Každý den pak měl svoje vlastní "téma," které pak souviselo i s programem celého či části dne... Např. "Hora blahoslavenství," kdy jsme před východem slunce vylezli na blízkou horu a z ní pozorovali východ slunce, následované krátkou katechezí a společnou modlitbou; nebo také např. "Křesťanem ve všedním životě," kdy jsme přišli zpříjemnit den lidem v místním domově důchodců; či téma "Poušť v Judeji," kdy jsme všichni společně putovali o víkendu pouští asi 40 km. Tedy měla to být poušť, ve skutečnosti to však byla jakási "neobydlená vyschlá krajina." Bohužel vlivem pozdního zakončení nejen předchozího programu, tedy velkým spánkovým deficitem, obrovským teplotám okolo 50°C pak docházelo i k tomu, že několik lidí zkolabovalo... Tím se dostávám k tomu, že ne všechno bylo dobře zorganizováno španělskou stranou. Bohužel organizace naší diecéze byla o poznání horší, ale už si na to začínám zvykat, stává se to takovým smutným koloritem... Je asi zbytečné, abych to více rozváděl, ale rozhodně nám to komplikovalo život... Celé setkání však bylo i přes veškeré komplikace jistě přínosem pro každého. Jen namátkou několik zážitků, na které se nezapomíná... Řada netradičně pojatých katechezí či workshopů, mše svatá na hoře "El Carmolí" při západu slunce s výhledem na moře či jakési meditační ráno při východu slunce na stejném místě, průvod z kaple v čele s energickým knězem hrajícím na kytaru a zpívajícím v rytmu flamenga, typického španělského tance, litevský meditační večer, rafting - sjíždění řeky, víkendový "meditační" pochod, 80 lidí ubytovaných ve 3 pokojích, můj půlhodinový spánek na zavazadlech 20ti Čechů na nádraží v Berlíně při hlídání zavazadel ve 3 hodiny ráno při cestě tam... :-)
Zbyněk Wasserbauer
Celostátní setkání křesťanské mládeže v Táboře 2007
Z polenské farnosti nás jelo přes 20 a speciálně objednané vlaky svezly všechny účastníky z celé republiky do Tábora, kde se nás sešlo přes 5,5 tisíce. Spali jsme ve 24 tělocvičnách, školách a školkách, kde jsme ještě měli ráno pár krajíců chleba k snídani a čaj. Obědy a večeře byly teplé a dostávali jsme je zavařené v plastových miskách. Každý den jsme měli nabitý program a mohli jsme vybírat mezi mnoha ranními modlitbami a ještě větším množstvím odpoledních přednášek na rozmanitá témata (například já jsem si jeden den vybral přednášku o exorcismu od P. Vojtěcha Kodeta a byl jsem z ní nadšen). Každý den byla mimo jiné mše sv. Jednou večer se konal koncert "Pro Haity", jehož výtěžek byl odevzdán misionáři P. Romanu Musilovi pro jeho chudé v misii.
Heslem celého setkání byla Ježíšova slova: "Jako jsme já miloval vás, tak se i vy milujte navzájem!" a s touto myšlenkou jsme se rozjeli do svých domovů.
Pepa Mutl
Poděkování
Vážení farníci!
V minulých dnech jsme prožili dvě velké události v dějinách naší farnosti. 2. září sídelní biskup D. Duka za veliké účasti lidí znovu požehnal děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie a o polenské pouti jsme si připomenuli 300 let od vysvěcení této svatyně. Dovolte mi, abych poděkoval vám všem za stovky brigádnických hodin, statisíce korun, kterými jste přispěli při opravách, za modlitby, kterými jste provázeli opravy našeho kostela. Děkuji nejbližším spolupracovníkům i farní radě za pomoc a organizování těchto oslav. Mé poděkování patří chrámovým sborům, ministrantům, ženám, které pomáhaly s občerstvením i desítkám dobrovolníků.
Děkuji vám z celého srdce, že jste ukázali mne i celému městu, co znamená farní rodina. Bez vaší pomoci, bez elánu i vašeho nasazení, by toto veliké dílo nikdy nemohlo vzniknout. Byli jste to vy, kteří jste byli hnacím motorem a dodávali mi sílu, kdy jsem byl lidsky na dně. Ne desítky, ale stovky lidí, kteří přicházeli o brigádách, mě vždy utvrzovali v tom, že to, co děláme, je správné a má cenu dále pokračovat. Tak jako v každé rodině jsou dny, kdy jsme přetaženi a unaveni, mrzutí a nemáme chuť s nikým komunikovat, tak zase přijdou dny, kdy skutečná rodina drží pohromadě a táhne za jeden provaz. Jsem rád, že v takovéto velké a živé farní rodině mohu působit. Snad i chvíle nebo hodiny, které jsme prožili na lešení, s kbelíkem v ruce či v kuchyni, byli součástí pastorace, kdy jsme měli možnost poznat sebe navzájem, konečně si popovídat a hlavně se poznat. Domnívám se, že to nebyl ztracený čas, ale chvíle, kdy mezi námi byl Kristus, i když jsme si to možná přes množství práce a starostí neuvědomovali. Protože on je vždycky tam, kde jsou dva nebo tři spojeni v jeho jménu.
A to všechno, co v Polné vznikalo a vzniká, děláme pro něj a pro jeho oslavu. Na světovém setkání mládeže v Římě Svatý Otec Jan Pavel II. vybízel mladé až se vrátí do svých domovů, aby se nerozcházeli. I já vás prosím, aby jste se nerozcházeli, a to nejen při dalších opravách našeho kostela, ale aby jste drželi dál pohromadě tak jako během 7 let, které jsme společně prožili. Přeji nám, aby se nám podařilo stavět mosty mezi sebou, bourat předsudky, napětí a averze, které přináší život. Kéž bychom nestavěli jenom kostel, ale hlavně budovali živou místní církev.
Z celého srdce vám všem žehnám, ještě jednou za všechno děkuji, svěřuji vás i vaše rodiny do ochrany Panny Marie a svatého Liguriáše a chci vás ujistit, že jsem na vás hrdý. Váš P. Zdeněk Krček, děkan v Polné
Malé ohlédnutí
V životě člověka jsou různé významné dny, okamžiky, momenty, na které dlouho vzpomíná a rád se k nim vrací. Myslím, že událost výročí 300 let od dostavby a vysvěcení našeho děkanského chrámu k nim určitě patří. Prožili jsme dny, na které asi nikdo z nás jen tak nezapomene. Bůh nám, této generaci, dopřál dožít se okamžiku, o kterém naši předkové pouze snili. A nutno říci, že ještě před deseti lety jsme o něm pouze snili i my.
Co bylo před deseti lety však není dnes a my máme nyní chrám, který je v interiéru téměř opraven a září ve své původní kráse, zrovna tak, jako před třemi sty lety. Tento skvost církevní architektury je opravdovou chloubou polenské farnosti i celého města. V těchto dnech ho navštívilo mnoho lidí, byl několikrát za sebou zcela zaplněn. Poprvé 2. září, kdy jej náš sídelní biskup Otec Dominik znovu vysvětil, naposledy při koncertu Daniela Hůlky, kterým vyvrcholila tradiční mrkvancová pouť. Našli sem cestu nejen lidé tzv. obyčejní, ale i lidé zastávající významné postavení v církvi i ve společnosti - sídelní biskup královéhradecký, opat kláštera Strahov, ministr kultury, místopředseda PS, hejtman Kraje Vysočina, starosta polenský, starostové okolních obcí, kněží, atd. A všichni tito lidé nešetřili úžasem a obdivem. Během výroční slavnosti i o pouti bylo řečeno mnoho a mnoho krásných slov a vysloveno mnoho uznání a díků všem, kdo se o tuto skutečnost zasloužili a při kterých se nejednomu z nás zaplnily oči slzami dojetí. Nechci zde rozebírat ani opakovat slova jednotlivých řečníků, myslím, že to ani není třeba. Snad jeden příspěvek za všechny, který se mi moc líbil: řekl ho na zahradě P. Prokop Brož, začínající svou duchovní dráhu právě zde v Polné, po boku "polenského děkana" P. St. Zemana. - "Chrám by měl být duší obce. Radnice je takový mozek, kde se všechno vymýšlí a organizuje, srdce obce by mělo být v rodinách a duše, která spojuje jak mozek a srdce a oduševňuje všechno, co v obci je, by měla být skutečně v chrámě. Když je chrám nově zrekonstruovaný, tak to může být známka toho, že se obnovuje duše obce a bylo by hezké, kdyby tomu ta dnešní slavnost přispěla. Polná, jako obec i jako farní obec, duši má, ale bylo by hezké, kdyby byla čím dál krásnější." Myslím, že s těmi slovy nelze než souhlasit a co dodat? "Bože všemohoucí, Panno Maria Nanebevzatá, svatý Liguriáši - díky." Jan Kunc, jáhen
Kdo má zájem o kazetu nebo DVD ze svěcení, může si ji objednat u Standy Beránka na telefonním čísle 723 952 823 nebo e-mailové adrese: bkstudio@gmail.com cena video kazety 250,-Kč a DVD 220,-Kč.
Katecheté informují:
Během minulého školního roku děti ušetřily v misijním bonbonku 1040,50Kč. Všem patří velké poděkování. Peníze byly poslány na podporu Papežského misijního díla dětí.
Vyvrcholením misijní činnosti loňského školního roku je 3. celostátní Misijní kongres dětí, konaný 6. 10. 2007 v Brně. Zahájení je v 900 hod.v katedrále na Petrově a poté se účastníci "rozejdou do světa". Pět brněnských kostelů bude představovat pět světových kontinentů. V každém z nich je připraven pestrý program na poznávání jednotlivých světadílů. Hry a soutěže zakončíme slavnostní bohoslužbou v katedrále.
Zváni jsou všichni, kdo chtějí poznat bohatství a důležitost misií, rádi se setkávají a hrají. Více si můžete přečíst na www.biskupstvi.cz/aktuality, na www.misijnidila.cz nebo v časopise Nezbeda č. 9.
Sraz je v 630 hod na autobusovém nádraží. Pojedeme linkovým autobusem do Žďáru nad Sázavou a potom vlakem do Brna. Návrat v podvečerních hodinách. Přihlašujte se u A. Mutlové a V. Klementové.
Slovo duchovního Otce:
Měsíc září je prozářen dvěma krásnými svátky, které nás vracejí ke kořenům naší státnosti a k počátku šíření křesťanství v české zemi. Kněžna Ludmila vychovala svého vnuka Václava jako dobrého člověka a křesťana a tím mu umožnila, aby se stal i dobrým vládcem této země. Díky Ludmile kníže poznal a hlavně žil Kristovo evangelium, jehož hodnoty přenášel do svého života i celé země. Přál bych české zemi hodně moudrých a zbožných babiček Ludmil, ale i mnoho vnuků Václavů, kteří by se stali opět kvasem a solí našich domovů.
Náboženská výchova našich dětí i vnuků začíná a i končí v rodinách, ale pomoc nabízí i církev výukou katolického náboženství ve školách. Prosím vás, rodiče, aby jste svým dětem umožnili navštěvovat tyto hodiny, které dětem otvírají Písmo svaté a učí je znát Krista, který je zve k sobě.
P. Zdeněk
Poutní mše svaté ve Ždírci budou v pátek 28. 9. v 1030 hod a v neděli 30. 9. také v 1030 hod.
Víra není přesvědčení, že Bůh udělá to, co my si přejeme. Víra je přesvědčení, že udělá to,co je správné.
M. Lucado



























