
Dej, ať nemařím čas a nezůstávám stát u minulých omylů, ale ať se z nich poučím pro budoucnost. A když to dopadne jinak, než jsem si řekl, pak dej, ať nejsem smutný, neboť ty pomáháš při každém novém začátku; pomoz dnes i mně.
Stalo se v září :
Svátost křtu přijali: Klára Marie Horská, Štěpán Hlavka, Simona Anna Hrůzová, Michaela Marie Anna Kuncová, Marie Anna Lexová, Zuzana Boháčková
Svátost manželství si udělili: Bc. Bohumír Kašík a Bc. Marie Cinková, Ing.Vojtěch Laštovička a MUDr. Jana Rosická, Lukáš Zimula a Kateřina Staňková
Na LL jste darovali 200,-Kč Pán Bůh zaplať.
Děkovný dopis z LL :
Milí farníci! Ze srdce vás zdravíme. Obdrželi jsme váš dar na pomoc malomocným. Víme, že často přispíváte na LL. Máme radost, jak nám v naší činnosti lidé pomáhají. Je mnoho dárců - Jeho dětí. Základ církve je v obětavosti z lásky k Bohu. Náš Pán má mnoho těch, kteří ho milují. I nám, kteří v LL pracujeme, to pomáhá více poznat jeho církev a těší nás to. Také poznáváme, jak těžké je proniknout do Třetího světa, obzvláště třeba Indie. Kdyby nám Bůh nepomáhal, tak to vzdáme. Těší nás vaše důvěra k nám. Prosíme, přijměte náš dík. Hodně zdraví, hodně lásky!
K slávě Boží! Jiří Holý, předseda LL
Sbírka na balíky do misie v Indii:
Tak jako každý rok na podzim i letos proběhne v naší farnosti sbírka pro sestru Walentinu a její chudé. Jak sami víte, podporujeme ji řadu let. Pokaždé od ní přijde dopis plný díků, ujišťování, že se za nás se svými sirotky denně modlí a proseb, abychom na ně nezapomínali a podle svých možností jim i dále pomáhali. Své dary můžete nosit v neděli 14. října před i po mši svaté ráno i večer do sakristie děkanského kostela. Prosíme o trvanlivé potraviny, čisté a zachovalé letni oblečení, tenké svetry, zdravotní, školní a šicí potřeby a finanční dary. V neposlední řadě prosíme i o vaše modlitby za požehnání tohoto díla. Děkujeme. V. Kuncová a A. Mutlová
2 září L.P.2007
Bylo řečeno, zaslouženě, mnoho slov a díků.. Přichází čas se vrátit do všedního života. A přece ještě malé ohlédnutí. V tom všem pracovním i svátečním dění zapadlo jméno polenského děkana P. Vincence Říhy. Po návratu z koncentračního tábora již v létě 1945 začal shromažďovat finanční prostředky na opravu interiéru našeho chrámu. Sbírka byla úspěšná, peněz přibývalo, zlikvidovala ji však poválečná měnová reforma v roce 1946. Panu děkanu Beranovi se podařilo v letech 1969-1973 opravit střechu, věž a obléci chrám do nové fasády. V době jeho působení se uskutečnila také generální oprava vzácných Sieberových varhan. Do doby působení P. Stanislava Zemana - vyznamenaného při svěcení titulem "polenský děkan in memoriam" - spadá záchrana kostela sv. Kateřiny, kterému hrozilo pro špatný stav uzavření. Generální oprava "Špitálku" a oprava střechy, věže a fasády kostela sv. Barbory. Polenští mají svůj chrám rádi, někteří jako vzácnou kulturní památku a dominantu Polné, jiní především jako dům Boží. Proto se opravy - v minulosti i dnes - setkávají s podporou všech polenských občanů a institucí. Z.Skočdopolová
Pozvánka:
Vrátili jsme se do chrámu Nanebevzetí Panny Marie a farní knihovna na děkanství je opět na dosah. Večery se začínají prodlužovat a je tedy čas sáhnout po pěkné knížce. Půjčujeme v neděli dopoledne po mši svaté.
Malé ohlédnutí zpět.
Koclířov .Ve dnech 12. - 19.8. jsem se zúčastnila exercicií P. Josepha Billa z jižní Indie. Několik málo postřehů z jeho nádherných přednášek. Pochází ze země Kerola - tj. země Kokosu. V jeho rodině je na 40 kněží, i on se stává knězem a vstupuje do řádu sv. Vincenta z Pauly. Říká:"Měl jsem dobré postavení, ale PÁN viděl, že by mě to odvádělo od cesty stát se dobrým knězem a tak ve 49 letech mě navštívil dvěma infarkty - po prvním říkali lékaři - opatrně, vše opatrně, na srdci je velká jizva. Ale vzápětí se dostavil druhý daleko těžší infarkt. Lékaři zakazovali vše - budete rád, že dýcháte! Po zotavení se vrací do Indie a navštěvuje svého biskupa, kterého prosí o požehnání. P. Bill říkal:" Poklekám před otcem biskupem a on na mě vkládá ruce a modlí se. Zavřel jsem oči. Po chvíli je otvírám a podívám se na otce biskupa, ale ke svému úžasu nevidím jej, ale Ježíše, který se mě dotýká! Nádherná "energie" proniká celým mým tělem. Od té chvíle jsem byl zdráv. Nechtěli mi to věřit a poslali mě za lékaři, kteří mě léčili a oni zjistili, že na srdci není ani jedna jizva! To není možné!! Je! Ježíš mi stvořil nové srdce.Ale ani můj představený nechtěl věřit mému uzdravení, přesvědčil jsem ho až tehdy, když jsem vystoupal na jednu vysokou horu v Indii bez jakýchkoliv potíží. Od té doby jezdím po celém světě a evangelizuji. Když jsem přišel k vám do České republiky, tak jsem cítil něco jako - co nám chce říkat nějaký kněz z Indie o Ježíši? Vždyť my máme víru z dob Cyrila a Metoda- 1000 let. Ale k nám do Indie přichází sv. Timotej, kterého posílá sv. Pavel a to je 2000 let."
To říkal P. Joseph Bill, kněz, z něhož vyzařuje úžasná pokora, láska, skromnost... za ním chodí mnoho lidí z celého světa. Kam se dostane, všude ho prosí o modlitbu, takže na jeho prosby se uzdravuje mnoho lidí, nejen duchovně, duševně, ale i fyzicky. To vše je jen zlomeček toho, co jsem mohla prožít na nádherném svědectví otce Josepha Billa.
Více na www. frbill.net nebo Fr. Joseph Kurupamporambil, CSOB, nám. Míru 97, Svitavy 568 02 V. Andělová
Katecheté informují:
Mše svatá pro děti a mládež bude v pátek 19.10..Více v ohláškách
2. listopad, den Vzpomínky na všechny věrné zemřelé.
Tento den je už tradičně dnem modliteb za duše v očistci. Je třeba se modlit za zemřelé? Pan kardinál Tomáš Špidlík napsal příběh, který se odehrál na jednom hřbitově:" Jednoho dne jsem se tam setkal s náhodným člověkem, který měl chuť se dát do řeči. Byl to starý jednoduchý člověk. Jen tak jsem se ho zeptal, zda se přišel pomodlit za mrtvé? On zakroutil hlavou a odvětil, že ne, modlit se za mrtvé už není potřeba, těm je už dobře, že spíše se máme modlit za živé; dokud žijeme, máme trápení. Na otázku, odkud ví, že mrtvým je dobře, odpověděl, že to je přece samozřejmé. Odešli a nikdo z nich se nevrátil, mají se tedy dobře. A hlasitě se svému vtipu zasmál."
Proč se tedy modlíme za mrtvé? Na to je vcelku jednoduchá odpověď. Církev se už od svého vzniku modlí za mrtvé. Jako katolíci věříme,že ti, kdo umírají v Boží milosti a v přátelství s Bohem, ale nejsou dokonale očištěni i když jsou spaseni, podstupují po své smrti očišťování, aby dosáhli svatost, potřebnou k vejití do nebeské radosti. Obětujeme své modlitby jako přímluvu za ty, kteří nás předešli. My nemáme žádnou možnost poznat, kdo jde přímo do nebe, kdo do očistce nebo jak dlouho tam zůstane. Ale víme, že modlitba je důležitá a nikdy není zbytečná. Dokonce ani tehdy, když se modlíme za někoho, kdo už slávu Božího království požívá. Bůh sám tuto modlitbu použije nejlépe, jak sám uzná za vhodné. V neposlední řadě požehná nám samým. Modlitba za mrtvé je skutek lásky. Jan Kunc - jáhen
Slovo duchovního otce:
Bratři a sestry, když se narodí člověk, musí se od první vteřiny svého života něčemu učit: dýchat, jíst, křičet. Později psát, číst, počítat. A potom množství sociálních vztahů a pravomocí. A konečně učit se žít a umírat. Učit se tomu je naším největším životním úkolem: cvičit se stále ve smiřování se se stále větším ohraničením života.
Naše vědomí o smrti činí naše lidské bytí tak jedinečným, tak křehkým, tak nevratným, dělá nás lidmi.
Umírání je konečným cílem našeho života. Žijeme, abychom umřeli.Náš celý život je předznamenán rozloučením. Svátek Dušiček, den, v němž myslíme na všechny zesnulé, nás zve k tomu, abychom se zamysleli nad svým postojem ke smrti. Jak žijeme? Žiji tak, abych třeba také dnes mohl zemřít? otec Zdeněk
Kdekoliv žijete jako věřící katolíci, povolaní křtem a biřmováním, tam buďte praví a opravdoví poslové víry, kteří jsou posláni k osvobození lidí pravdou.
Jan Pavel II.



























