close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

RADUJTE SE !

30. dubna 2008 v 7:00 |  Mládeži k zamyšlení
V knihách Bible je mnoho příkazů a rad, na které my, věřící často (a někdy i spokojeně) zapomínáme. Bojím se, že ten příkaz k radování - i když vlastně zní našim uším velmi mile - je jedním z těch, na které se zapomíná nejčastěji. Říkáte, že nevíte, kde by to tam bylo ? Tak si přečtěte kousíček listu sv. Pavla Filipanům 4,4 - 6.

Všimněte si třeba hned toho, že apoštol svou výzvu k radování zdůrazňuje dvojím opakováním. Bodejť by ne, vždyť kdyby jim to netroubil, byli by ti jeho křesťané schopni nevzpomenout na to, že evangelium = radostná zvěst. Zapomněli by a tvářili by se pak zasmušile, jako mnoho dnešních křesťanů, kteří se domnívají, že smutek v tváři a "důstojné" vystupování je náležitým projevem jejich zbožnosti. "Vždyť tohle je přece nesmysl !" - volá Pavel Filipanům i nám. A tak se pokusme nad tou radostí se trochu zamyslet.
Nejdříve bychom si měli ujasnit o jakou radost nám jde. Jakousi radost může mít i zloděj z podařené krádeže nebo vrah z povedené pomsty. Mluvme v těchto případech raději o pseudoradosti, protože základním znakem pravé radosti je mír v srdci. Dobrá. Ale k radosti musí mít člověk důvod. Jeden důvod už uvádí Pavel v citovaném úryvku: "Pán je blízko !" - Pán je blízko - ne jako dozorce, ale jako pramen milosrdenství otevřeného vůči každému z nás, hřešících lidí. Boží láska je schopna překrýt každou lidskou vinu. (To ovšem není výzva k tomu, abychom hřešili - je to výzva právě opačná. Nemohu přece na prokázané dobrodiní odpovídat nevděkem !)
Hledáme ještě stále důvody k radosti. Ten první byl z pozice Boha vůči lidem: milosrdenství. Zkusme ale najít důvod z pozice člověka, vůči Bohu, který nás povolal k životu. A podívejme se na věc prakticky: kdy lidé prožívají radost, myslím na radost z pozemských skutečností? Víme, že je to u různých lidí dáno stupněm jejich nároků: pro někoho začíná důvod k radosti až s novým, přepychovým autem. Jiný se dokáže radovat "jen" z pohledu na krásnou krajinu nebo z bramborů s podmáslím. Ten uhlíř ze známé pohádky se radoval ze života i když neměl žádnou košili - a nepochybuji o tom, že jeho radost byla upřímná. A můžeme udělat závěr, že prožitek radostí je závislý na jedné pozitivní lidské vlastnosti, které říkáme skromnost. Z pohledu víry ji můžeme povýšit ještě na "odevzdanost do vůle Boží": Pán Bůh ve své lásce mi zcela určitě dává všechno, co potřebuji, mám tedy stále důvod se radovat.
Čtenář, který dobře zná Bibli, mi ještě může namítnout: "A co slova Kristova - "Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni"? (Jsou z Mt 5,4.) Snad, že bychom měli stále plakat ? - Ale vůbec ne, to jsme nepochopili smysl toho výroku. Pláč skutečně věřícího člověka nemůže přece pramenit z beznaděje - vždyť "...budou potěšeni !" Slova Kristova jsou výzvou k mobilizaci: ,modlete se, protože vidíte kolem sebe mnoho zla !´
Snad jsme už všecko dobře pochopili. Jsme ovšem jen lidé, naše myšlení se stále vlní mezi pocity radosti a zármutku. Ale je-li naše důvěra v Boha opravdová, pak naše radost musí
o ní vydávat stálé svědectví.
A ještě poslední, pro nás velice důležitý důvod k radosti máme. Víme, že ten Zlý, který nás lidi má tak často "na háku", nám hází pod nohy smyčky: nejčastěji lehkomyslnost, po ní pak zklamání, smutek a strach, který může vyústit až v zoufalství. To jsou jeho oblíbené zbraně. Kdo Bohu skutečně uvěřil, má zbraně mocnější: důvěru v Boží milosrdenství a radost ze života. A od jeho důvěry a radosti v Bohu se ďáblovy zbraně bezmocně odrážejí.
Bohdan
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama