close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

NYNÍ JE TEN PRAVÝ ČAS.

6. června 2008 v 14:33 |  Mládeži k zamyšlení
Ptáte se k čemu ? - Trošku vás budu napínat. Řekněte mi nejdříve, co je teď zrovna pro vás to nejdůležitější. Já vím, že mi každý z vás řekne něco jiného: jít na oběd, naučit se slovíčka, donést dopis na poštu, jít na rande atd., atd., zkrátka možností je nepřeberně: jde o všechno, co nám nese život. Mohli bychom tedy souborně odpovědět: žít a dělat vše potřebné k životu. Čili: vychází nám z toho život jako hodnota č. 1. Ale já se vás zeptám ještě dále: život - ano, to beru, ale kde je jeho pramen ? V nás jistě ne, vždyť žádný z nás si život nedal. Ale nedali nám ho ani rodiče. Oni v tom toku života byli jen pouhými zprostředkovateli. Hledejme dále ten pramen života! - Ateista, je li upřímný, musí říci: "Nevím". - Ale pozor ! Nikdo z nás ho nesmí za to odsuzovat. Sám Bůh žádá od nás upřímnost. A když je ten druhý upřímný, my ho musíme respektovat. Protože ho respektuje sám Bůh.

Co však odpoví na otázku po prameni života někdo z nás, co si říkáme věřící ? Odpovíme jednoznačně, nebo v nás hlodá červ pochybností ? Opět je nutno být upřímný ! A nemůžeš-li odpovědět určitě, doporučuji ti obrátit se na jediné správné místo s prosbou: "Bože, jestli jsi, dotkni se, prosím, mé duše." - Koneckonců by toto mohl udělat i ateista. - Zaručuji se vám za Pána Boha - (zní to snad ode mne drze - ale Bůh je láska sama), že Bůh na takovouto prosbu - je-li zcela upřímná, ovšem - dá v pravý čas odpověď.
Odbočil jsem, bylo to nutné. Vrátíme se k původní otázce. Řekli jsme si: žít a dělat vše, co je k životu potřebné a prospěšné. Ovšem u těch dvou posledních slůvek se musíme opět zastavit: prospěšnost a potřebnost vidí každý z nás jinak. Jsme přece jen lidé omezení ve svém poznání. Bude tedy asi dobré vydat se společně k pramenům života.- Přes všechny názorové odlišnosti se asi většinou sejdeme v tušení, že ty prameny vyvěrají někde tam, kde je Pravda, Dobro a Krása. (Tyto tři ideály pro věřícího člověka vyúsťují v pojem Boha.) Jestliže žiji, musí moje žití směřovat k nějakému cíli. Ten cíl už tušíme (doufám - nebo ne ?), tedy Pravda, Dobro, Krása =(možná) Bůh. Po tomto cíli toužíme. A jestli toužíme opravdu, musíme k tomu přidat naši snahu: tedy jak je v našich silách, tak v životě ideály Pravdy, Dobra a Krásy uskutečňovat. Na tomto závěru se můžeme sjednotit - všichni upřímní lidé bez ohledu na naše filosofické resp. náboženské přesvědčení. A pro toto uskutečňování je ten pravý čas v každé chvíli našeho života.
Věřící člověk může však jít ještě o kousíček dále. V pokoře by měl říci: "Milý Pane Bože, tys mě povolal k životu a dal jsi mi za úkol to všechno (P+D+K) uskutečňovat. Já jsem však jen člověk a žádný z nás té životní moudrosti moc nepobral: vezmi mě, prosím, za ruku a veď mě životem ty sám." Toto vyznání ( upřímnost je opět nutná!) můžeme stručněji vyjádřit: "Toužím po tobě, Bože." A jsme u kořene problému, na který myslím. Jde o modlitbu.
Co je to modlitba ? Katechismová vyjádření jsou různá, ale já to povím jednoduše: Modlitba je každý projev touhy člověka po Bohu. Snad pochopíme, že jde vlastně o lásku. Zamilovaný kluk touží být se svým děvčetem. Zamilovaný (= věřící) člověk touží po přítomnosti Boha ve svém životě. Modlitba je - ať se to komu líbí nebo nelíbí - legitimací našeho vztahu k Bohu: kdo se nemodlí, jako by Bohu říkal: "Milý Pane Bože, já o tebe zrovna moc nestojím."
Nezlobte se na mne, že jsem to vzal tak ze široka - vidím to jako nutné. To dnešní zamyšlení chci ale uzavřít prakticky. "Je-li nyní ten pravý čas k modlitbě, mám hned všeho nechat, kleknout si a odříkávat otčenáše ?" - taková otázka by svědčila o nepochopení všeho, co jsme si dosud řekli. Místo dalšího filozofování dám raději příklad: mysleme na Krista. Každý jeho čin byl modlitbou: když hlásal Boží království stejně jako když se svatým Josefem pracoval na stavbě. Když hodoval s celníky a nevěstkami stejně jako když trpěl na kříži. Protože už předem vše, co dělal, zasvětil Otci. Totéž platí pro nás: každá naše činnost, zasvětíme-li ji Bohu, se stává modlitbou: když peru prádlo, když se učím nenáviděná slovíčka i když jdu se svým partnerem na rande. Podstatné je ovšem zasvěcení této činnosti Bohu. Pak nutně získám k oné činnosti úplně jiný vztah - viz příklad se slovíčky. Musím ovšem ještě dodat, že Kristus si našel vždycky čas, aby se svému Otci věnoval plně: ,odcházel do samoty, aby se tam modlil´... O tom však zase příště.
Bohdan
 


Komentáře

1 no no | E-mail | Web | 29. května 2014 v 5:11 | Reagovat

Hello!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama