Je nutné, abych se k tématu "modlitba" vrátil ještě jednou. Na úvod si vzpomeňme na slova Kristova: "Ne ten, kdo mi říká ,Pane, Pane´..." (viz Mat. 7,31). Modlitba není zaklínací formule, kterou si to u Pána Boha celkem bez námahy "vyžehlíme", abychom pak už mohli lenošit. Modlitba je mou odpovědí na Boží výzvu: "Pane, já se ti hlásím do služby !"
Chceme mluvit o modlitbě Páně: my si dnes neuvědomujeme, že už úvodní oslovení "Otče" muselo působit na myšlení tehdejších lidí jako bomba. Stejně jako celé vystoupení Kristovo a i jeho Evangelium. Proč ? Přečtěte si v 2. knize Mojžíšově zprávu o smlouvě s Hospodinem - (Ex 20, speciálně verše 18 - 20). "Mluv k nám ty sám místo Hospodina, abychom nezemřeli." - Ta hrůza před Bohem je nelogická, vždyť sám Bůh jim nabízí svoji pomoc a svoje společenství. Má ovšem i svoje nároky: desatero. Můžeme se tedy jen dohadovat, jaký na jejich strachu byl podíl spravedlivého respektu před velikostí Stvořitele a jaký byl podíl obavy pramenící z vědomí, že Boží přikázání je jim zatěžko plnit. A tak po všech osobních a dějinných odvratech vyvoleného lidu od Boha (první z nich - viz Ex 32) převládl v národě pocit obav z Boha. (Všimněme si: je to opět nedůvěra stejně jako u prvních lidí !). A do toho přichází Kristus: "Bůh je váš otec, svěřte se mu, důvěřujte mu !" - Kolik lidí dnes důvěřuje Bohu ?
Posvěť se jméno Tvé ! - Nejde jen o respekt - "bázeň"- před Bohem, ale znovu o důvěru a z ní pramenící vůle nechat se Bohem vést. (+).
Přijď království tvé ! - Vlastně touha po příchodu Boha mezi lidi. Zaměřená nejen na příchod Kristův v závěru lidských dějin ale i na vstup Kristův do našeho osobního života - (viz J 14,23). (+)
Buď vůle tvá … ! - Míněno nejen pasivně (ať se děje, co ty chceš), ale (zejména :) aktivně: já sám si přeji tvou vůli naplnit ! - Vzpomeňme na Kristova slova v Getsemanské zahradě - (L 22,42). (+).
Chléb náš … ! - To je nám snad všem jasné. Důležité je ovšem vědomí, že od Boha máme všecko. Je tedy spravedlivé stále prosit i děkovat.
A odpusť nám … protože i my odpouštíme … ! - Jediná prosba vázaná podmínkou. Kristus nutnost odpouštět zdůrazňuje několikrát, (např. Mt 6, 15-15 nebo dále u Matouše 18,21 -35. Též 5,23. Ale pro nás:vždycky: "Nemám v srdíčku zlobu proti komukoli ?" - Zde je nutné zastavit se, kdykoli se nám svědomí ozývá: Pánu Bohu nemůžeme tvrdit lež !
Neuveď nás do pokušení ! - Pokušení musí přicházet (Mt 18,7): naším údělem v tomto životě je totiž přemáhat zlo. Ale jsme si vědomi své slabosti, proto prosíme. (++)
Zbav nás od zlého - nebo lépe od Zlého: ten je zdrojem všeho zla. (++)
V Lukášovi je modlitba Páně vyjádřena mnohem stručněji (L 11, 2.-4). Všimněte si, že jsou vynechány prosby, které se ve významu kryjí: v našem přehledu jsou označeny (+) a (++).. Ukazuje nám to, že důraz je na obsahu, nikoli na slovní formě proseb.
Můžeme tedy shrnout. Ježíš odpovídá na prosbu: "Pane, nauč nás modlit se (L 11,1b) a dává nám myšlenkový základ každé modlitby: 1./ moje důvěra v Boha,
2./ touha naplnit Boží vůli,
3./ prosba o vše potřebné k životu,
4./ prosba o odpuštění naší účasti na zlu nutně založená na našem vlastním odpouštění,
5./ prosba o pomoc proti původci všeho zla.
Každá účinná modlitba musí být míněna právě jen v tomto duchu.
Omlouvám se za to, že důležité myšlenky o modlitbě nedokážu podat lépe, mrzí mě to. Buďte tak hodní a promyslete si materiál z tří posledních úvah po svém: dá vám to více než moje psaní. Dík !
Bohdan



























