Senzace! 25. neděli v mezidobí, tedy hnedka první po té slavné mrkvancové pouti, pan jáhen dramaticky zvrátil skóre, když tentokrát okřížkoval rovných čtyřicet dětí jdoucích v průvodu s obětními dary, zatímco obvykle stihne těch mrňat sotva dva tucty.
Bylo to možné proto, že tentokrát křížkoval sám jediný, toliko s oporou 30 ministrantů v zádech a pod dohledem zastupujícího P. Vokáče, který se nepřipojil. Nevyzpytatelné cesty boží zavedly totiž našeho pana děkana tam, kam všechny vedou - ad apostolorum. Kdoví zda-li se nám z věčného města nevrátí s purpurem, tady by se už nedivil nikdo. Sám sídelní biskup královéhradecký minulou neděli pohnut slavnostním okamžikem (a vnuknutím na přímluvu sv. Liguriáše, o němž se ve své promluvě také zmínil), osobně jmenoval našeho pana děkana: "Čestným kanovníkem kolegiátní kapituly při chrámu Povýšení sv. Kříže v Litomyšli zal.1344". Stalo se tak při čtvrté poutní mši sv. za přítomnosti ministra kultury, místopředsedy Ps.P.ČR., hejtmana kraje, starosty města a tisícihlavým shromážděním poutníků, farníků i tzv. celebrit (kdyby někdo mé babičce, nebožce před čtvrt stoletím prorokoval, že jednou bohoslužbu v polenském chrámu zkrášlí svým zpěvem E.Pilarová, asi by tomu nechtěla věřit, i stalo se tak). A tak našemu milému panu děkanovi - kanovníkovi P.Zdeňkovi k tomu rostoucímu počtu titulů, funkcí a starostí vyprošujeme sílu a zdraví k další práci na vinici Páně, vinšujeme též, aby to výše zmíněné skóre ještě mnohokrát přečíslil.



























