close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

LHOSTEJNOST

8. listopadu 2008 v 15:06 |  Mládeži k zamyšlení
Byl bych moc rád, kdyby si toto moje povídání přečetli všichni. Anebo aspoň ti, kteří mají k víře v Boha nejblíže. Třeba jen proto, aby se se mnou hádali a tvrdili, že píšu nesmysly. Ujistilo by mě to o tom, že nejsou lhostejní. Myslím vůči všemu, co se dnes děje. A že jim záleží i na jejich vlastních životech !

Vzpomněl jsem si na jednu událost: úraz na ulici způsobený autem. Krvácející člověk na zemi. Okolo se sbíhají kolemjdoucí. Nikdo se k ničemu nemá, až jedna žena přiběhne a snaží se raněnému marně zastavit krvácení tím, co má. "Podejte mi, prosím vás, nějaký šátek !", prosí přihlížející. Reakce lidí ? Žádná, až jeden starší pán ji se zřejmými rozpaky podává vlastní kapesníky, které skutečně v té situaci raněnému pomohly.
Anebo ještě jiná vzpomínka z mládí, kdy ještě jezdily koňské povozy. Byla neděle odpoledne a sedlák s čeledínem jeli s plně naloženou fůrou z Rantířova do Jihlavy. Na půl cestě je strmé stoupání, před jeho vrcholem už znavení koně fůru neutáhli. Sedlák je nechal odpočinout, fůru zabrzdil a po delší chvíli se pokusil koně opět přimět k pohybu. Marně. Opakovalo se to několikrát, vždy bez úspěchu. Zatím se okolo nashromáždila řada čumilů- vesměs vracející se výletníci. Vydrželi stát kolem asi hodinu, než čeledín přišel z Rantířova s vypůjčeným spřežením, které pak náklad zmohlo. Připomenu ještě, že se tenkrát jednalo o poslední, už jen krátký úsek kopce - takových 2O - 3O m. Mezi výletníky byla řada mladých mužů: kdyby se polovina z nich do fůry opřela, tak nebylo co řešit.
Ještě jedna vzpomínka, dost bolestná. Také z nedělního odpoledne o mnoho let později, když už jezdila řada aut. Musel jsem tenkrát jet do Telče (vlakem), zpět jsem však neměl spojení. Mimoto jsem měl velkou starost o manželku, která byla vážně nemocná. A tak jsem se pokusil stopovat. Do Třeště mě odvezl nějaký mladý hoch na motorce, byl jsem mu za to moc vděčný. Vyrazil jsem dále po cestě k Jihlavě v důvěře, že za krátký čas mi někdo zastaví. Mávat na plně naložená auta nemělo smysl, tak jsem stopoval jen ta obsazená jen jedním či dvěma lidmi. Když se mi to nedařilo, napadlo mě, počítat si je. Věřte nebo nevěřte, bylo jich přes dvě stovky. Ale já jsem tehdy musel dojít domů pěšky.
Proč o tom píšu ? Protože považuji lhostejnost - a myslím, že právem - za velký hřích. Hřích téměř horší než nenávist. Člověk, který nenávidí mívá totiž jakousi polehčující okolnost - svůj rozbouřený cit. Co má lhostejný člověk ? Je snad bez citu ? Zdá se.
+ + +
Mám však na mysli ne staré vzpomínky, ale aktuální situaci. Třeba jen na naší škole. A nejde mi vůbec o to, aby někdo někomu z vás podal kapesník, pomohl mu s fůrou nebo odvezl ho autem. Jde mi o bolesti a nebezpečí, ve kterých někteří z nás jsou a nikdo z nás jim není schopen pomoci. Opakuji - nemůže, protože to zkrátka nejde: bolesti v rodinách, do kterých nelze zasahovat, nemoci, které není čím léčit. A nakonec i o šíření jedů, které dnes otravují a ohrožují celou naši společnost. Na tyto všechny bolesti a nemoci existuje totiž lék. A my o něm dobře víme: návrat k Bohu ! - Boha už odložila většina lidí u nás, snad do musea nebo do sbírky folklóru. Anebo zkrátka nemá na něj čas: vždyť je tolik věcí, kterými se (zejména dík médiím) "musíme"zabývat ! Mohu-li to tak říci, poslali jsme Pána Boha do předčasného důchodu v pošetilé důvěře, že současné varující problémy dnešního života se nějak vyřeší samy, aniž bychom se namáhali. Až pak někdy se bolest dotkne i nás, budeme volat: "Bože, jak jen jsi toto mohl dopustit ?" ….
Sedíme u počítače, u internetu, u televize … bude tam dnes něco zajímavého ? Jistě. Zajímavostí najdeme bezpočet. Pro ně však zapomínáme na všechno co nás v této době ohrožuje a přivádí i do smrtelných nebezpečí. Někde v naší blízkosti je opuštěný Boží dům. V něm živý Bůh - Ježíš. Přišel mezi nás proto, aby nás zachránil. Čeká na nás při mši svaté, ve zpovědnici, ve svátostech. On, jediný lék na nemoci lidstva Ale my se mu vyhýbáme ? Proč ? Bojíme se ho ? . . .

+ + +
Noviny přinesly zprávu, že zemřel nějaký člověk. Zbytečně, protože na jeho nočním stolku ležel účinný lék. Nikdo mu jej nepodal, ale ani on sám o něj nestál...

Bohdan
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama