close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

NEJVĚTŠÍ BOLEST

11. listopadu 2008 v 12:00 |  Mládeži k zamyšlení
Jedna stará pohádka vypráví o člověku, který chtěl - aspoň na chvilku - být Pánem Bohem. Bůh mu tedy uvolnil místo na trůnu, z něhož je vidět, co vše se na světě děje. Ten člověk to nevydržel ani okamžik - a už v hrůze a pláči z Božího trůnu padal. - Přijde nám na mysl Kristus, potící se krví v Getsemanské zahradě: "Vy všichni, kteří jdete cestou, pozorujte a hleďte, zdali je bolest taková jako bolest moje !"


Naše hříchy - Kristova bolest !!! - My jsme si však na hříchy zvykli jako na samozřejmost lidského života. - Naše svědomí otupělo ? Ale přece - vždyť sám apoštol Jan nám napsal: "Řeknete-li, že jste bez hříchu, lžete sami sobě !" /1.Jan, 1,8/ - Tak když už sami hřešit musíme, proč z toho dělat vědu ? - Mohli bychom si také myslit: hřešme klidně dále, on to milosrdný Bůh už nějak spraví sám ! Vypadá to logicky, ale správné to vůbec není. Člověk - tedy každý z nás - podléhá (kvůli své narušené přirozenosti) hříchu podobně, jak podléháme nemocem, bolestem a jiným strastem života. Všechno to má stejný kořen. A na to všechno platí stejná metoda: usilovat, abychom se toho zbavili. U nemocí a bolestí hledáme pomoc, úlevu nebo léčení hned. A u hříchu ? Naše viny nás často bolí, zejména tehdy, když ublížíme někomu, koho máme rádi. Avšak o nápravu mnohdy neusilujeme: než se omluvit člověku, raději se mu budu nějaký čas vyhýbat. Než vyrovnat dluh, raději si namluvím, že to bylo nutné, anebo - ještě lépe - zapomenu. Důsledek: většina bolestí, způsobených našimi hříchy, přetrvává. Právě proto žijeme v prostředí plném bolesti: výrok v modlitbě Zdrávas Královno o "slzavém údolí" je - bohužel - realitou.
Jak ale můžeme vyřešit ten základní problém našeho života: Bůh svým zákonem mě vyzývá, abych nehřešil, ale tentýž Bůh dopouští, že nemohu žít bez hříchu ? Naše postavení se nám jeví jako paradoxní. Když se však nad vším zamyslíme hlouběji, pochopíme jeho smysl. Jsme totiž povoláni k tomu, abychom přemáhali zlo. Takový úkol je realizovatelný pouze v situaci, kdy se se zlem musíme střetat. A má-li nám být tento úkol uložen spravedlivě, je nutné, aby síla zla, které na nás působí, byla srovnatelná se silou dobra, kterou jsme schopni vyvinout. Kdyby byla menší, vítězili bychom neprávem, bez námahy. Kdyby byla větší, museli bychom zlu - také neprávem - podlehnout.
Dobře tedy. Ale co si počít se zlem, kterým jsem v realitě vyrovnaného boje byl poražen ? Spravedlivý Bůh je odepíše z našeho konta velmi rád. Za jediného předpokladu: že dokážeme svou vinu přiznat a prosit ho o odpuštění i o nápravu, pokud jí sami nejsme schopni. A tenhle postoj je pro nás klíčový: vyjadřuje totiž náš odpor proti zlu daleko silněji než kdybychom se hříchu vůbec nedopustili. Je totiž namířen proti samotnému kořeni našeho zla: proti naší pýše.
V závěru budu mluvit jako kněz - vždyť je to můj úkol. Nám - věřícím - to ukazuje na jediné: na svátost smíření. Vím, jak je to pro mě někdy těžké, třeba v situaci, kdy mám své osobní viny vyznat mladšímu spolubratru - knězi. A i když - vždy znovu - prožívám to napětí s otevřením skrývaných zákoutí vlastní duše, opět - a též znovu a znovu - prožívám to velké ulehčení, když smířen s Bohem vycházím ze zpovědnice.
Co mohu říci ze své zkušenosti vám? To nejdůležitější je upřímnost: nezakrývat nic z toho, co je podstatné. A to druhé potřebné: neodkládat ! Když se umažeme při práci, každý z nás pospíchá, aby se co nejdříve umyl. Když nás trápí bolest těla, necháme všeho a jdeme k lékaři. Dělejme totéž, když cítíme kaz nebo poranění na duši. Bude nám dobře.
Něco významného ještě nakonec. Pamatujme si, že každé naše zlo dopadá i na naše okolí - i kdyby to byla naše nejtajnější myšlenka. Svátostí smíření snímám i to, čím můj hřích zatížil moje bližní. A nejen to! Důsledek svátosti smíření je nejen odpuštění viny, ale též Boží požehnání a síla k dalšímu boji se zlem. I toto se dotýká mých bližních.
Závěr: je překvapivě pozitivní: každý náš hřích upřímně vyznaný a smířený ve svátosti, má stejné důsledky pro nás i pro naše okolí jako dobro, které jsme vykonali: přináší Boží požehnání a sílu Ducha svatého. Můžeme si přát víc ? Díky tobě, Ježíši !
Berme ho jako výzvu ! Abychom odstraňovali ze života bolest největší !

Bohdan
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama