Osobně jsem pro legraci, myslím, že mi to neupřete. A myslím si také, že pro legraci je většina lidí: kdyby byly nějaké volby v tomto směru, věřím, že ta legrace by zvítězila na celé čáře. Potom je ovšem záhadou, proč je té legrace v životě tak málo. Zkusme se nad tím dnes zamyslet.
Kdo má smysl pro humor ? - Anebo raději: kdo smysl pro humor nemá ? Skutečný smysl pro humor projeví člověk, který se srdečně zasměje i když si ostatní dělají legraci právě z něho. A zde už se nám nabízí otázka: co brání některým lidem, aby se zasmáli své vlastní hlouposti ? Napadnou nás slova jako pýcha, domýšlivost, sobectví, nedobrý vztah vůči druhým lidem atd. - zkrátka samé zlé lidské vlastnosti. Namítnete mi, že tak jednoduché to není. Souhlasím. Ale přece je to určité vodítko. Proč se tak často smějí právě děti ? Odpověď je nepříjemně tvrdá: protože ještě nejsou tolik zapleteny do osidel hříchu a pokrytectví. Mohou nám v této souvislosti přijít též na mysl Kristova slova: "Nebudete-li jako děti, jistě do Božího království nevejdete !" Měli bychom tedy uzavřít naše zamyšlení závěrem, že smysl pro humor je nějak spojen s dobrem, s čistou myslí. A samozřejmě i legrace, pokud ovšem máme na mysli legraci čistou, bez postranního záměru někomu ublížit.
Minule jsme se zamýšleli nad tím, proč z naší společnosti vymizel politický vtip. Je to nepříjemné zjištění: jako kdybychom u přetopeného kotle konstatovali, že nefungují bezpečnostní ventily. On totiž politický vtip, stejně jako úsměv smiřující rozhádané partnery, má skutečně to bezpečnostní poslání: "Ale, Maruško, proč my se tady teď spolu hádáme, vždyť jsme jak malí kluci!" - a Maruška spolkne tvrdé slovo, které už se jí dralo na jazyk a usměje se... Poslyšte - ten její úsměv je známkou osvobození !!! - Špatné ovšem je, když k tomu osvobození nedojde. To se stane tehdy, když nám hádka přerostla přes hlavu, když jsme podlehli zlu.
A zde se nám nabízí rozluštění: tam, kde vymizela legrace, vtip a úsměvy z lidských vztahů, tam nám zlo přerostlo přes hlavu a my nevíme, co s tím. To je, bohužel, obrázek naší dnešní společnosti. Navenek to vypadá, jako že je všecko v pořádku a někteří lidé jsou nám dokonce ochotni tvrdit, že všechny ty negativní jevy, které vidíme, jsou jen nutným průvodním jevem naší vyspělé civilizace. Kdybych měl tu moc, poslal bych takového proroka do nějakého místa, kde jsou zřetelně vidět následky takových "průvodních jevů": do léčeben narkomanů, psychiatrií nebo do věznic, ať si tam ty nutnosti pořádně vychutnají.
Je množství varovných hlasů, které nám naléhavě říkají, že takhle to nemůže jít dál. Žádný strom na zemi nevyroste do nebe. Slyšíme sociology, psychology, lékaře, ekology a jiné. Slyšíme vědecké autority, které nám ovšem potvrzují v podstatě jen prostou výzvu Evangelia: "Smiřte se s Bohem, dokud je čas !" - Ta poslední slova neberte jako strašení. To je realita. A nechcete-li slyšet o Bohu, ctěte aspoň přírodu, kterou někdy poeticky nazýváme svou matkou. Naše matička nás sice milosrdně živí, ale posléze musí být i nemilosrdná vůči každému tvoru, který nechtěl respektovat její řád. Pro ni jsme jen živočišný druh. A kolik živočišných druhů už v dějinách vyhynulo ?
Co vám chci říci? Abyste se báli ? Bylo by to na místě, vždyť strach je vždy jen důsledkem lidských hříchů. Ale já nechci, abychom se museli bát! Já toužím jen po tom, abychom se všichni přičiňovali o osvobození ze smyček zla. Proč ? Vždyť je to tak jednoduché: abychom se opět začali srdečně smát. Když se nám to podaří, tak to bude velká legrace! - Dej nám k tomu, Pane Bože, sílu!
Bohdan



























