Bylo jednou v místním společenství katolické mládež několik soucitných děvčat rozhodnutých projevit ctnost křesťanského milosrdenství praktickým činem.
Tehdy ještě nebyli v naší zemi lidé ponížení až k žebrotě a tak dívky navázaly na bohaté zkušenosti "spolča" od sv. Jakuba v Jihlavě a po jeho vzoru začaly i ony se zasíláním balíků s pomocí chudým žijícím v těch méně šťastných částech světa. Tato dobročinnost trvá, narozdíl od všelijakých politických konstelací, státu a měny, až dosud. Balíky s pomocí těm nejchudším putují tedy z Polenské farnosti do katolických misií v různých koutech světa již asi 25 let. Roku 1985 to byly např. Bangkkok (Thajsko), Musha (Rwanda) Ndanda (Ghana)… Avšak později se všechny zásilky soustřeďovaly jenom na jedno místo poblíž Bombaje do rukou ctihodné sestry Walentyny, protože tam byly doručeny vždy v pořádku. Z jiných misií totiž občas přicházely na zpět i smutné zprávy o tom jak byly cestou tyto balíky vyloupeny, ztratily se úplně, nebo za ně bylo v místě doručení požadováno až příliš nemravné clo. V posledních 18. letech, kdy se do sbírky zapojila celá farnost tak je odesíláno z Polné 8-10 balíků ročně, každý o váze 20kg. A nejenom to, postupně přibyly ještě další formy pomoci jako: Adopce na dálku, Likvidace Lepry, pletení obvazů….Poštovní poplatky činí dnes za jeden takový balík 1504Kč, ale jistě to domorodcům přinese více radosti, nežli propagandisticky vyzdvihované "mise" praktikující "humanitární bombardování a chirurgicky přesné údery", na které se zatím zvláštní sbírky mezi farníky nekonají. Alespoň o tom svědčí dojemné ohlasy a prosby o další pomoc. A tak téměř dvě desetiletí chodily z Indie do Polné děkovné dopisy psané polsky, neboť ani po tolika letech prožitých ve vzdálené cizině, nezapomněla sestra Walentyna na svůj mateřský jazyk, i v tom je nám vzorem, až letos přišlo to anglické psaní….
Curricilum vitae
Sestra Walentyna Czernik se narodila v Czelesczewiezích v Polsku 20. Května 1927 jako desátá z jedenácti dětí. Rodina bydlela ve školní budově, ale za války byla deportována na Sibiř. Její otec tam r. 1940 zemřel hladem a vyčerpáním, též ona musela tvrdě pracovat přičemž většinu času strádala hladem, bylo jí tehdy 13 let. Ze Sibiře byly převezeni do Uzbekistánu, Iránu a Pákistánu. V Teheránu ztratila svoje sestry Marii a pak ještě Kateřinu, už nikdy se nedověděla, co se jí přihodilo. Jejího bratra zabili Němci a osud druhého, který upadl do německého zajetí jí též zůstal neznámý. Z tábora v Karáčí, který byl pod Britskou okupační správou, se dostala do Indie, kde poznala řeholní sestry. Bratr Jan SDB. ji uvedl k sestrám salesiánkám, když její matka uslyšela o její touze stát se řeholnicí, zlomilo jí to srdce. 5.Ledna 1950 sestra Walentyna složila řeholní sliby. Pracovala v mnoha řeholních domech jako pomocnice, švadlena, kuchařka, starala se o zahradu a zvláště o chudé. Do své milované rodné země se už nikdy nevrátila. Pán ji k sobě povolal v neděli 18. Ledna 2009. Ač byla tak dlouho v cizině, nikdy nezapomněla svůj mateřský jazyk a ještě loni ve svých 81 letech psala do Polné dopis polsky, v němž, jako vždy, vděčně děkovala za pomoc pro chudé, kterým se celý život snažila pomáhat.
Její představená o ní napsala: "V povinnostech, které zastávala, byla silnou ženou hluboce zakořeněnou v lásce k Bohu a jeho lidem. Její láska k přírodě a zvířatům vyrůstala už z jejího dětství. V životě byla provázena utrpením, ale měla obrovskou studnici nezlomnosti, životaschopnosti, výdrže, lásky a věrnosti. Prožila dramatické změny a časté stěhování, což jí pomohlo k snadnějšímu přizpůsobení se novým okolnostem. Poznala lidskou bolest a obohacovala chudé a bezprávné. Domorodé kmeny misie v Kune poznali její laskavost a velkorysost. V posledních 6. měsících zažívala nepokoj kvůli tělesnému utrpení, duševním poruchám a velké touze vrátit se do své rodné země. Odešla klidně a odevzdaně po dnu stráveném na lůžku. Utrpení, kterými prošla během svého celého života ji přivedla k niterné odevzdanosti a stala se tak jakoby zlatem zkoušeném v ohni. Rozuměla, co to znamená žít život v jeho plnosti a celosti.
Děkujeme ti drahá sestro Walentyno, za tvoje odevzdání se službě a za tvoji odevzdanost a sílu osvědčované ve tvém utrpení. Sám Ježíš ti nyní odplatí svým světlem, láskou, něžností a milostí."
Sestra Teresa Caslellino. Provinciálka
Miserere Dei



























