Záborná patří k těm dědinám polenské farnosti, kde se místní obyvatelé každý večer pravidelně scházejí u kapličky na májovou pobožnost.


Dne 20.V. byla májová i se mší sv., kterou celebroval Mons. děkan ad orientum.
Obrácení k východu při modlitbě bylo křesťanům vlastní po celou historii Církve. Symbolika této orientace (orient = východ) spočívá v tomto: na východě vychází slunce - zdroj světla a života, čímž se stává často užívaným symbolem Krista. Tak obrácením na východ chceme vyjádřit naše obrácení na Krista v očekávání jeho příchodu na konci časů.

Kdysi na zpívané litanie za doprovodu harmoniky scházívali se zdejší sousedé každý večer po klekání pod majestátní lípou, snad z každé chalupy někdo přišel. Krom potemnělého nitra kapličky, svátečně prozářeného světlem svící, vzbuzoval zájem dětí nálet chroustů z okolních dřevin, je to již čtyři dekády. Páč to bylo zase, když totáč byl v poločase.

Původní záborenský zvon z r. 1778 byl ulitý ve Vídni. Po 130 letech téměř každodenní služby byl odebrán pro účely válečné r. 1917. Neb císař pán ho naléhavě potřeboval. I tehdy se našlo dost přičinlivých poskoků, kteří za mrzký groš zařídili potřebné tak, aby vše proběhlo de iure košer. De facto ovocem této politiky bylo 17 zmařených životů zdejších občanů přímo na poli válečném. Mimo jiné.



























