Po téměř třiceti letech v neděli 26. 7. 2015 na svátek sv. Anny a sv. Jáchyma opět z polenské farnosti vyšla skupinka pěších poutníků ke sv. Anně do Pohledu.
Pouť byla zahájena v deset hodin modlitbou ve Věžnické kapli. Kolem větrníků a skrz les jsme došli do Šachotína, odkud jsme pokračovali do Dlouhé Vsi. Za ní jsme se si našli cestičku mezi stromy kolem Dlouhoveského potoka, podešli železnici a přebrodili Sázavu.

Prošli jsme obcí Simtany a asi o půl druhé jsme doputovali na kopec do kostelíku sv. Anny a modlili se zde mj. za naši polenskou farnost.

Cestou jsme si povídali, pomodlili se tři růžence a chválili Boha zpěvem.
Ve tři hodiny jsme se v Pohledu zúčastnili Missa Tridentina - Vetus Ordo v kostele sv. Ondřeje.





























Ke svaté Anně v okolí Polné lze putovat také do Jersína, Rudolce, nebo Dobrohostova, někteří tak činí.
Poutník svatoanenský + Velehradský i jasnohorský in una persona.
Á propos: této pouti jsem se zúčastnil naposledy r. 1990, to nás z polenské farnosti šlo sotva deset, kdežto poutě předchozí bývaly hojněji zastoupené a to nejenom ke svaté Anně. Tehdejší spolčo mládežníků putovalo i do Nížkova, do Stříteže, na Zelenou horu, ba i na Křemešník, ale tam pouze jednou a to jen z Jihlavy, to bylo za totáče, avšak ještě na poč. 20. století tam pravidelně chodívalo procesí z Polné, tato pouť bývala dvoudenní. Bývalý varhaník Jan Procházka nám zanechal tuto vzpomínku:
"Nesmím zapomenout na pouť, které jsem se zúčastnil jako ministrant a nosič kostelní korouhve. Z Polné se chodilo pěšky na poutní místa do Pohledu (německy Frauenthal) nebo na Křemešník u Pelhřimova. Do Pohledu to byl jeden den, na Křemešník dva dny. Po cestě se zpívalo, co předříkávač předzpěvoval. V kostele se vykonala pobožnost, poutníci se napili ze studánky a ještě tu zázračnou vodu, jak věřili, nosili v lahvích domů pro sebe a své známé. Lidé nebyli tak nároční, poobědvali něco z uzlíku, zapilo se to vodou od studánky. Po kratším odpočinku se šlo zase domů. Nesl jsem zase střídavě korouhvičku, a tu najednou to přišlo! Musel jsem na velkou stranu, mamince jsem to řekl – a už jsem byl v houští. Když tak sedím na bobečku, zpozoroval jsem, že okolo mě se povážlivě rojí vosy, a již jsem ucítil několik bolestivých bodnutí do obnažené zadní části těla. Honem jsem vyskočil a drže kalhotky v ruce zapomněv veškeré etikety jsem s pláčem utíkal k mamince, které jsem to žaloval. To se ví, pobožné procesí se rozesmálo, přestalo zpívat, i pan páter se neudržel smíchu. No, když tak dnes (r.1973) na tu příhodu vzpomínám, myslím, že to byl aspoň pro ty unavené nohy poutníků, kteří od pěti hodin ráno byli v permanenci, vzpružující perlička z pouti do Pohledu.
(Polensko ročník XX č.2/2011)